O knize The Fountainhead Ayn Randové jsem se dozvěděl před několika lety od jednoho cizince. Byl velmi překvapen, že jsem coby student třetího ročníku fakulty architektury o této knize nikdy neslyšel. V anglicky mluvících zemích údajně patří mezi velmi oblíbené (na amerických školách architektury jí čtou prý doslova všichni). Neuplynul ani týden a dostal jsem originál prvního vydání z roku 1943. V době, kdy jsem zrovna neměl času nazbyt, to ale nebyl nejvhodnější dárek, po několika desítkách stránkách jsem rozečtenou knihu odložil a již jsem se k ní nevrátil. Nyní se mi zcela náhodou dostal do ruky český překlad s poněkud nicneříkajícím názvem Zdroj (slovo fountainhead je do jednoslovného českého názvu poněkud obtížně přeložitelné). Začetl jsem se a zakrátko jsem byl 800-stránkovým románem z prostředí meziválěčných newyorských architektonických kanceláří doslova stržen.
Hlavním tématem knihy je konflikt člověka věrného svým ideálům a společnosti, ve které je základem úspěchu schopnost přizpůsobit se vkusu či názoru většiny. Román tento konflikt ale nejen popisuje, ale nabízí i možnost jeho řešení ve filozofii objektivismu Ayn Randové.
Kniha je oslavou člověka a jeho díla. Oslava tvůrce, který vytváří něco nového, narozdíl od člověka-parazita, který žije z druhé ruky a pouze něco dává. Ostře odmítá altruismus, který je lidem vštěpován jako ctnost, nicméně povahou altruismu je ve skutečnosti přání, aby ostatní trpěli a člověk teprve poté mohl dokázat, jak je dobrý.
Děj románu začíná dnem promoce na fakultě architektury, kdy je ihned zřejmý základní rozpor dvou hlavních hrdinů. Zatímco ctižádostivý a oportunistický Petr Keating promuje coby nejlepší student, jeho spolužák Howard Roark je krátce před promocí ze školy vyloučen, neboť se odmítá přizpůsobit zažitým dogmatům své doby a místo bezduchého kopírování historizujících slohů staví na svých racionálních ideálech. Keatinga čeká závratná kariera v nejprestižnější architektonické kanceláři. Naopak neústupný Roark se zakrátko pohybuje na pokraji bídy, ze které se mu sice povede několikrát vyprostit, nicméně záhy do ní opět upadá. Časem se mu ale daří nacházet klienty a začíná být úspěšný (dle měřítek jeho ctižádostivých kolegů). Naopak Keating dle očekávání postupně upadá, především díky své stále méně uspokojované potřebě slávy a bohatství.
Pozadím děje je New York dvacátých a třicátých let, tedy doba postupného nástupu modernismu na úkor historizujících slohů. I přes to, že jsou děj i postavy fiktivní, je atmosféra New Yorku v éře mrakodrapů zachycena naprosto dokonale. Popisuje fungování architektonických kanceláří, boj o zakázky či vztah mezi architekty a klienty. Velkou roli hraje i vliv médií (mezi hlavní hrdiny patří i novinář-kritik architektury a mediální magnát) a kniha se samozřejmě neobejde bez milostné zápletky.
Z dnešního pohledu je Zdroj stále stejně inspirativní jako v době svého prvního vydání. Ostatně otázka věrnosti člověka jeho vlastní ideálům je bezesporu jednou ze základních, kterou by si nejen architekti měli stále klást. Zajímavé je však i pozadí děje, které si zaslouží porovnání se současností. Zakázky vlivných soukromých investorů se architekti snaží získávat především na základě referencí či díky společenským kontaktům. V samém závěru děje, v době po hospodářeské krizi, se objevují státní zakázky. Stát v roli investora je vykreslen v podobě, v jaké jej známe dnes. Okamžitě začíná bujet klientelismus, zakázky jsou mnohonásobně předražené a snaha o jejih zlevnění ztroskotá na implementaci celé řady dodatečných "zlepšováků" vymýšlených řadou úředníků a osob, kteří se cítí kvalifikování do projektů mluvit. Až tragikomicky působí, když autor takového projektu (který navíc ve skutečnosti není skutečným autorem) najednou zjistí, že u projektu přibyli dva další spoluautoři...
Na druhou stranu, najdou se tam i pasáže dnes možná méně pochopitelné. Například, když jedna postava doslova umírá hrůzou, že by se mohlo přijít na úplatek od dodavatelské firmy, který byl ve skutečnosti naúčtován stavebníkovi. V dnešní době by se tím již asi řada architektů neznepokojovala - dodavatelská provize je přece častá kompenzace za příliš nízký honorář ze strany klienta... :)
Zdroj je nejen pro architekty úžasnou knihou a je jistě škoda, že se u nás netěší takové popularitě, jako v zahraničí.
Ayn Rand: The Fountainhead, The Bobbs-Merrill Company, 1943 Ayn Rand: Zdroj, Berlet, 2000