21. 12. 2010

výstavy/
Kamil Lhoták čili Útěcha z techniky

Svébytné dílo malíře a ilustrátora Kamila Lhotáka dokáže diváka okouzlit svou poetikou a půvabem, s jakými zachycoval obrazy všedního dne na jedné straně, či fantaskních krajin plných balónů, motocyklů a dalších nostalgicky působících artefaktů na straně druhé. Přesvědčit se o tom mohou návštěvníci výstavy Kamil Lhoták čili Útěcha z techniky v Moravské galerii v Brně. Jen ve stavu okouzlení nesmí zakopnout o některý z exponátů, které zde dotváří inspirativní kontext.

Záměr autorů výstavy, kterými jsou Alexandra Kusá a samotný ředitel Moravské galerie Marek Pokorný, již předem působil velmi slibně. Namísto uspořádání malířovy monografické výstavy mělo být dílo Kamila Lhotáka představeno v jeho inspirativním kontextu.
Kontext Lhotákovy tvorby je přitom velmi zajímavý. Lhoták v mládí prodělal obrnu, což jej na celý život poznamenalo. Coby kulhající chlapec si samozřejmě vytrpěl ústrky ze strany svých vrstevníků. To vedlo nejen k jeho soucitu s podobně postiženými (ostatně jeho životní partnerky byly podobně postižené), ale zároveň iniciovalo malířovy myšlenkové útěky do světa fantaskních krajin. Do nich jsou obvykle zasazeny dopravní prostředky, jež Lhoták znal ze svého okolí.
Těsně před druhou světovou válkou se Kamil Lhoták sblížil s umělci, kteří později zformovali Skupinu 42. Byť se Lhotákova tvorba svou poetikou poněkud lišila od jeho souputníků, pod tlakem dobových událostí se v tvorbě všech spřízněných umělců objevují podobná témata. A tak například můžeme i v díle Františka Hudečka, Jana Smetany nebo Františka Grosse nacházet fantaskní městské krajiny.
Namísto zasazení Lhotákovy tvorby do těchto širších souvislostí či možnosti porovnat jeho dílo v kontextu tvorby jeho vrstevníků nabízí brněnská výstava pouze inspirativní kontext nejpovrchnější. Autorům výstavy šlo o vytvoření diváckého zážitku a tomu podřídili vše. Expozici tak doplňují dobové dopravní prostředky a jiné předměty, které se podobají artefaktům izolovaným z Lhotákových obrazů. U obrazu s motocyklem proto překvapivě nacházíme motocykl, vedle krásného obrazu Triplet a kolo na závodní dráze jsou pak ledabyle naházená stará jízdní kola. Kde nebylo možno získat originální artefakt, tam dobře posloužil model. Vrcholem je kašírovaná automechanikova dílna či odporně umělohmotná "tráva" v jednom z výstavních sálů, mající asi za cíl evokovat povrch letiště. Místo aby tyto artefakty podtrhovaly Lhotákovy obrazy, výsledný dojem je zcela jiný. Působí spíše rušivě.
Zarážející je i rozsah a způsob instalace výstavy. Kamil Lhoták patřil mezi velmi plodné autory. V celém přízemí paláce Uměleckoprůmyslového muzea je však vystaveno jen několik desítek obrazů, doplněných o několik málo knih (u kterých navíc vyvstává otázka, zda je nebude méně pozorný divák rovněž pokládat pouze za "dobový kontext" namísto ukázky Lhotákova skvělého ilustrátorského díla) a projekci šesti Lhotákem animovaných filmů. Prostory galerie proto působí velmi prázdně.
Neomluvitelná je rovněž absence textů, které by návštěvníkovi Kamila Lhotáka alespoň trochu přiblížily. Nahradit je asi má studentský filmový dokument Karla Vachka promítaný ihned u vstupu do expozice. Jeho mluvený doprovod ale není srozumitelný ani ve zcela prázdné galerii, natož v sousedství rušného foyeru. Kromě několika úryvků z citátů Jindřicha Chalupeckého, Václava Navrátila či Karla Teigeho a textu s pokusem o vysvětlení záměru autorů výstavy, se tak návštěvník dozví už jen informaci o Brně coby kolébce československého balónového létání a úspěších firmy vyrábějící horkovzdušné balóny - partnera výstavy. Dobrý dojem bohužel nedělá ani absence slibovaného katalogu, který by snad měl vyjít někdy později.
Na jakého návštěvníka autoři mysleli při koncipování výstavy? Na člověka, který již Lhotákovo dílo důvěrně zná? Ten bude bohužel zklamán rozsahem i celkovým pojetím výstavy, díky němuž si obrazy příliš nevychutná. Návštěvníka, jenž na výstavu míří s touhou dozvědět se něco více o poněkud nedoceněném malíři? Smůla, nedozví se téměř nic. Jako nejpravděpodobnější se jeví varianta, že byla výstava zamýšlená jako vizuální podívaná pro rodiny s dětmi. Pro ty ale není dostatečně atraktivní. Postrádá jakoukoliv možnost přiblížit malířovo dílo a jeho myšlenkový svět dětem například formou hry či jiné aktivity. A o tom, že se (nejen) na malého diváka při přípravě výstavy opravdu příliš nemyslelo, vypovídá i skutečnost, že několik Lhotákem animovaných filmů pro děti nelze shlédnout vsedě. Filmy to jsou sice krátké, ale několik desítek minut před plátnem postojí asi málokdo.
Výstava Kamil Lhoták čili Útěcha z techniky vyznívá velmi rozpačitě. Na Lhotákovu retrospektivu, která jeho dílo představí v celé celé šíři či skutečném kontextu, si bohužel ještě stále musíme počkat. Přesto ale Moravská galerie za návštěvu stojí. Jen se musí návštěvník spokojit "pouze" s Lhotákovými díly a inspirativní kontext raději hledat jinde.

Kamil Lhoták čili Útěcha z techniky
Moravská galerie v Brně
Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 18, Brno
3. prosince 2010 – 3. dubna 2011